Jako Liči - proč by neměla chybět v ničí poličce?

Znají to asi všichni čtenáři, kteří mají ve svém okolí knihovnu, brouzdáte mezi regály, díváte se na ne příliš slibně vypadající hřbety ochmataných knih a koukáte co možná nejzajímavějším titulu. Tohle jsem byla přesně já, hledala jsem něco krátkého a příjemného, a tak mi do ruky padla kniha Jako liči. Podle anotace jsem myslela, že půjde o příběhovou knihu, a ani jsem se moc nespletla, ale vlastně hrozně.

Kniha je o příběhu adoptované míšenky Terezy (Tey, říká se jí Tea), která se narodila v devadesátých letech, tedy době, kdy míšenci a míšenky a navíc adoptované, byli tabuizované téma. Veselou formou, vtipnými komentáři a trefnými poznámkami vás Terka za ruku vede věcmi, kterými si musela projít sama, od zjištění, že není jako ostatní děti, přes vysvětlování, že je opravdu češka, až po touhu najít svoje biologické rodiče a zjistit, co se tehdy, před jejím narozením, vlastně stalo.

Já, jakožto evropsky vyhlížející žena z běžné rodiny s tátou a mámou, jsem těmto myšlenkám a zážitkům nikdy nemusela čelit a jsem neskutečně ráda, že mě do tématu zasvětila právě kniha Jako liči. Kvůli vydání v nakladatelství Pointa, tedy nakladatelství, kde se vybírají peníze na vydání knihy, je tenhle kousek o něco dražší, ale já věřím, že na vaší poličce by určitě neměl chybět.

P.S. Ta knížka je graficky opravdu vymazlená.

- kristýna blahová @kristyna_bla

Prohlédnout knihu Jako Liči - Tereza Navrátil Šimonová

Přečti si: Kdo a proč nám píše recenze?